Minulé ročníky

2014: Smutek nás pozůstalých

Tábor. Bezpečné místo hlídaný vojáky se najednou změnil v peklo. Kdo může za to, že několik přeživších teď hladově bloudí lesy? Lesy, které jsou plné zombií a pošahaných banditů. Co budou dělat? Budou spolupracovat anebo se navzájem pozabíjí? Přežijí?

twd play
Video mapující průběh hry

twd cameraFotogalerie na rajčeti

2015: Rudá zóna

Skupina s Woodbury se chystá vyrabovat vojenskou základnu, kde přežívá skupina civilistů a nasraných vojáků, kteří mají svoje vlastní temné cíle. Budou spolupracovat? Budou se zabíjet? A co zombie? Myslíte, že zůstanou postávat opodál?

twd play
Video ze závěru hry
twd play
Video s fotografiemi
twd cameraFotogalerie na rajčeti twd camera
Patrik Cvak Jedna , Dva a Tři.

Příběh

Když všechno začalo, bylo to zprvu pár nevýznamných událostí ve zprávách.
Postupem času ale bylo jasné, že se děje něco hodně špatného. Lidé přestávali brát telefony. Elektřina zhasla. Na ulici jste zahlédli podivné, klátící se postavy.
Začala nejhorší noční múra vašeho života.

Celý svět byl zachvácen tajemnou epidemií, která z lidí dělala chodicí vražedná monstra. Virus se ukázal být extrémně nakažlivým a po čase začal dokonce mutovat. Většina populace se rozhodla na doporučení vlády schovat ve velkých městech, ale ty padli téměř okamžitě.
Separované skupiny přeživších, které přežili neuvěřitelné masakry se sem tam dokázali opevnit na dobrých místech a zde přežívat, jak se jenom dalo. Byla to však chyba lidí a ne nebezpečí ze strany Živých mrtvých, co zapříčinilo pád většiny z těchto osídlení. V extrémních situacích se teprve tehdy ukázal pravý charakter většiny lidí.

Na cestách se z kdysi zásadových a zpohodlněných lidí rodily nové osobnosti. Kde kdysi stál člověk plný strachu, co chce jenom přežít, nyní kráčel někdo, kdo se už nezalekne ničeho, ale zároveň má na svědomí činy, které si nikdy nebude moci odpustit.

Někdo takový přerod nezvládl. Byli i takoví lidé, kteří se snažili vrátit k tomu, čím bývali, ale nedokázali to. Přeživší se pobíjeli mezi sebou, beze smyslu, neschopni pochopit, že musí táhnout za jeden provaz, proti hrozbě, která se je chystá zničit.

Čas ubíhal a pomoc stále nepřicházela. Poslední střípky skupin putovali padlým světem, ve snaze nějak se zachránit. Byli odevšad, každý rozdílný a přece stejní. Neměli co ztratit. Věděli to.
A možná proto se rozhodli uvěřit té ceduli, která jim ukazovala poslední místo, kam se dá jít.