TWD IV: JSS (2016-1)

TWD LARP 4: JSS (2016)

Trailer na čtvrtou epizodu:

Galerie


Snitch: twd camera

Firejs: twd camera

Video ze hry:

FB: https://www.facebook.com/events/1704189249867347/

Příběh

V onen moment si uvědomil, že se mu stýská po starém světě.

Bylo to, když šel po té svažující se silnici. Mrholilo, lesy kolem byly šedé a podrážky jeho ošoupaných bot neustále rozráželi ztrouchnivělé listí. Byla jím posetá celá asfaltka. Jakoby silnice, kterou matně cítil pod znavenými chodidly, snad ani nikdy neexistovala.

Šel dál.

Kdesi za sebou cítil ostatní. Shrbené postavy, plahočící se šedou temnotou. Jako on. Mezi prsty nepřestával mnout špinavý řemen od pušky. Visela mu přes rameno, nabitá a zajištěná. Ani si nepamatoval, že by to tak bylo někdy jinak.

Ten moment už před několika vteřinami přešel, ale jeho dozvuky mu pořád rezonovali v pokřivené mysli. Pod umolousanou kapucí, za ježatou zvrásněnou tváří probíhala bouře myšlenek. Zavřel oči a snažil se, aby ho temnota uvnitř jeho samého neovládla.

Na té špinavé silnici si uvědomil, že neví, proč existuje. Možná to bylo všechno test, možná nějaký plán, nebyl den, kdy by se na to sám sebe neptal. Přespávali pod širákem, na střechách přívěsů, v odstavených vracích a oplocených parkovištích. Když založili oheň, dlouho přemýšlel.

Plameny byly milosrdné.
Ani si neuvědomil, že zastavuje.

Slyšel, jak se za ním zastavili ostatní. Někdo z nich mu položil ruku na rameno. Díval se do země. Skrz žlutohnědé listí tam prosvítal černý inkoustový asfalt. Hluboce oddechoval. Přemýšlel o tom momentu.

Byl dokonalý. Nejlepší. Čím víc o něm přemýšlel, tím více bylo bolestnější se vrátit. A pokračovat. Nikdo nepromluvil. Nepromluvili už několik týdnů. Měli poslední dvě konzervy a každý zbytek vody, na šest lidí. Ten moment, kdy si uvědomil, že byl nejlepší čas ke smrti, byl nenávratně pryč. Začal opatrný, osvěžující sychravý déšť. Jemně pootočil hlavu k ostatním. Žena v dece omotané kolem ramen, muž s oštěpem a lukem přes záda, chlapec tisknoucí se k ženě v dece, šedesátník s velkým batohem, přicházel k nim poslední z nich v těžkém kabátu s holí. Divil se, proč všichni stojí.

Hleděl na ně s vědomím, že už k nim nepatří.


featured_creators